Bilancování

14:29:00


Celý tři měsíce jsem nenapsala článek! Jak je to možný? No jednoduše. Pohovory, nová práce, výpověď v nový práci, začátek novýho studia, trošku toho cestování, zařizování, učení se španělštiny, scházení se s novýma lidma... uf. To jsou tak nějak ve zkratce ty tři měsíce.
Je toho samozřejmě mnohem víc. Doslova za chvíli je Štědrej den, za týden konec roku a to tak člověk nějak začíná bilancovat. Musím říct, že 2017 byl rokem dobrým - takže doufám, že to nezakřiknu a ještě se za ten týden nestane nějaká katastrofa, jak znám svoje štěstí :D.
V komorné atmosféře jsem oslavila svoje 25. narozeniny a pár dnů na to se vrátila z Gentu domů. Pokud můj blog čtete nějak pravidelněji, tak víte, že to návrat nebyl zrovna nejjednodušší - ale! Získala jsem strašně moc. Strašně moc přátel po celý Evropě. Pořád jsme v kontaktu a několikrát jsme se i sešli. A navíc i tady v Praze mám dost kamarádů, u kterejch se i přes mojí půlroční nepřítomnost nic nezměnilo. Naopak, našla jsem novou nejlepší kamarádku.
Nechala jsem si udělat 3 nový tetování (a 0 piercingů). V dubnu jsem konečně (a na první pokus - byť na třetí zapsání :D) dodělala jedinou zkoušku, která mi chyběla a následně pak udělala i státnice a přijímačky na NMgr. Ačkoliv nevim, jestli to ještě dodělám, protože už mi ta škola trochu leze krkem... Znova jsem oprášila brusle a začala jezdit, opět několikrát změnila barvu i střih svých vlasů, propadla závislosti (a naučila se i dělat) dim sum knedlíčky... A možná co je nejdůležitější, přestala jsem konečně brát antidepresiva.
No a co jsem dělala nejvíc? Cestování. Je strašně moc destinací, o kterých jsem na blog nestihla napsat a chtěla bych to někdy dodělat. Mezi nejlepší zážitky určila patřila návštěva Nastěnky ve Varšavě, Gentu v dubnu (takovej návrat ,,domů" po 2 měsících), Gentse Feesten v červenci (i když většina mých kamarádů tam už nebyla), Itálie s mými přáteli, kdy jsme načerno kempovali na poli vedle Hiltonu, Malta s mámou, kde jsem viděla to nejčistší moře, návštěva Rigy, kde se o mě ukázkově staral Oskar a v neposlední řadě Valencie, kde jsem byla v červnu. Dala jsem si to jako odměnu po státnicích (a nešla ani kvůli tomu na promoce).
A víte co? Poslední jmenovaná destinace mě uchvátila natolik, že tam za tři týdny letím na další Erasmus. Je to tak strašně šílený. Všechno jsem začala zařizovat teprve koncem října... To je tak, když si řeknete, že se chcete naučit španělsky - a kde jinde, než ve španělsku :D.
Konečně jsem taky dala výpověď v hotelu. Vrátila jsem se tam totiž po návratu z Gentu - neřikám, že toho lituju, ale možná jsem to neměla dělat. Na druhou stranu, všechno se děje z nějakýho důvodu a pokud bych to neudělala, neměla bych teď tu nejlepší kamarádku, kterou jsem si mohla přát. V srpnu jsem se rozhodla definitivně odejít a teď mám práci, která je skvělá, ale budu v ní kvůli odjezdu končit.
Včera jsem byla asi poprvé od maturity (maturovala jsem před skoro 7 lety) na třídním sraze. Neměla jsem nejlepší vztah se svými spolužáky (a to to říkám opravdu zaobaleně :D). Šťastná léta na střední, no. Ale ne, vlastně se bavim doteď s hrozně moc lidma ze střední - jenom jsou to všechno lidí, který chodili o ročník výš. Myslela jsem, že se za tu dobu moji ex-spolužáci změnili, že někdo třeba dospěl... no, nestalo se :D. Ale moc ráda jsem se pobavila s těma pár lidma, se kterými jsem si na gymplu docela rozuměla a celkem brzo šla domů.
Den předtím jsem byla se svými spolužáky z vejšky. S těma si rozumím o dost líp a to i přesto, že se víceméně všichni mezi sebou znají a já tam mezi ně ,,propadla". Navíc víceméně skoro od začátku semestru vím, že poletím pryč, tím pádem budu opakovat a vrátím se zas mezi úplně nový lidi, tak si moc nechci dělat vazby, když zase budu mizet.
Víceméně to samý jsem měla i v práci. Jsou tam hrozně příjemný lidi a většina je mladá, tak si s nima rozumím. Ale opět - proč se vázat, když teď mám před sebou poslední tři směny. Nešla jsem ani na Vánoční večírek, protože...proč :D
Jsem tak trochu ztracená poslední dobou a nikam nezapadám. A víte co? Je mi to jedno. Mám kolem sebe tolik lidí, kterým na mě záleží. A doufám, že jich příští rok hodně poznám.
Doufám, že rok 2018 bude alespoň stejně tak dobrej, jako je tenhle. A víte co? Bude. Protože já si ho takovej prostě udělám!

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images